Obec Čilá - Křivoklátsko, Berounka, Rokycansko

HISTORIE obce

Zvětšit

 


Archivní záznamy dosvědčují, že Čilá patří k jedněm z nejstarších obcí Rokycanska. Roku 1379 měl Čilou v držení Vladyka Mikšík ze Šlovic. Před husitskými válkami připadla obec se svými platy zvíkoveckému kostelu. Za vlády Ferdinanda I. roku 1541 byla obec prodána J. Hrobčickému z Hrobčic. Majitelem Čilé byl roku 1550 Jan Ml. z Lobkovic na Zbiroze. Tehdy měla obec pouze tři sedláky a jednoho chalupníka. Za 30 leté války obec zpustla a teprve roku 1715 se dostala do obce vizitační komise, aby zjistila dřívější obyvatele. Posledním feudálním pánem byl Karel Egon z Fürstenbergu. Tehdy měla obec 133 obyvatel a 19 domů. Samostatnou správní obcí byla od druhé poloviny 19. století. 

Podrobněji z historie Čilé

Roku 1379, za vlády Václava IV. měl v držení ves Drasovice s poplužním dvorem a Čilou Vladyka Mikšík ze Šlovic, ten platil do královské pokladny dvě hřivny berně. Před husitskými válkami roku 1416 odkázala vdova po Janu z Dolan veškeré platy, kterými byli Čilští povinni, zvíkoveckému kostelu. Za vlády prvního Habsburka, Ferdinanda I., byl pánem Čilé Albrecht z Kolovrat na Krakovci a Chříči. Po jeho smrti roku 1530 zdědil jeho syn Hynek Čilou, Podmokly, Kočkův mlýn, Studený, Modřejovice aj. Roku 1541 na den sv. Víta byly prodány Čilá, Podmokly, hrad Krakovec a Kočkův mlýn Jeronýmu nejst. z Lobkovic, který roku 1556 odkázal všechen svůj majetek své manželce a pánem se brzy stal její syn Jan ml.  z Lobkovic na Zbiroze. Tehdy měla Čilá pouze tři sedláky a jednoho chalupníka. Obyvatelé mívali jakési právo na užitky z panského lesa, ale byli povinni kromě "pastevních sýrů" odvádět na Křivoklát ročně jednu slepici a osm vajec. Roku 1568 koupil Čilou Jan Chotek z Chotkova. Za vlády Maxmiliána II. roku 1572 byla Čilá s Drasovským dvořištěm znovu prodána Barboře z Rabštejna, která následujícího roku prodala Čilou Janovi Týřovskému na Skryjích. Podle Reg. komorního soudu žaluje Lobkovic Jiříka Týřovského " že přišel zbrojně s lidmi ze Šlovic na řeku pode vsí Čilou, slup zove Beránkovský, posekali a roztmetali". Do vleklého soudního sporu se dostal pro neoprávněný prodej Draslovic Jan Tetauer s Janem Týřovským. Týřovský postoupil roku 1601 císaři Rudolfu II. pro scelení myslivosti Skryje, Hradiště a Čilou výměnou za kožlanské zboží a tak obce připadly ke Křivoklátu. Rudolf II., který se často ocital ve finanční tísni si vypůjčil na výplatu žoldu Valonům od Jaroslava Bořity ze Smečna 4000 kop, které zajistil na čilském, hradišťském a skryjském zboží. Na sv. Jiří a Havla odevzdávali Čilští jedenáct kop a 20 grošů, 22 slepic, jednu kopu a 26 vajec, robotovali 37 a půl dne, z řeky devět kop grošů, 22 pastevních vajec, tři lesní slepice, dva sýry a 30 grošů z dědin.

Na počátku 17. století se připomínají jen čtyři usedlí: Brož, Jiří Kos, Jakub na mlýně Slapnici a při řeče Mži rybárna Rybáka Petra (1603).

Za třicetileté války stihl Čilou stejný osud jako mnoho dalších měst a obcí v Čechách. Zřejmě byla vypálena, vydrancována a úplně zpustla, neboť roku 1648 hlásí úředníci Křivoklátského panství České komoře, že "sedláci z Čilé a z okolí opustili vesnici a skrývají se v lesích." V seznamu podle víry z roku 1651 jsou vedeny tyto rodiny, sídlící v Čilé: Krůtovi, Adamovi, Kosovi, Žákovi a Slapničkovi. Koncem 17. století se v Čilé usazuje Jan Patera (1694) a později Jan Rybáček (1696), jejichž potomci žijí v Čilé dodnes. Za vlády Karla VI. roku 1715 se dostavila do obce vizitační komise, aby zjistlia dřívější majitele a provedla podrobný zápis polí, luk, zahrad a jiných nemovitostí. Z obšírně psané zprávy z roku 1723 Pražské arcibiskupské konzistoři farářem z Panošího Újezda o rozdělení farnosti je i zmínka o kacířství, ''které prý ve farnosti není a také ho nemohl najíti''. V této době měla Čilá 45 obyvatel.

Vydání nevolnického patentu Josefem II. ulevilo jistě i Čilským, ale nemáme zpráv, že by se někdo vystěhoval z obce. Plného osvobození z feudálního jařma přinesl až revoluční rok 1848, zrušením roboty, kdy se obec Čilá připojila společně s Hradištěm a Podmokly k žádosti o udělení konstituce. O rozsahu robotních povinností  se dozvídáme podle duchovnné písemnosti / Tabelo o wywazení gruntů jednotlivce z 13.8.1850 /, že sedlák Václav Rybáček č.p. 2 měl 79 dnů roboty s koňmi a šest dní pěší roboty. Náhradou musel zaplatit do šesti let knížeti karlu Egonu Fürstenberku 13 zl. 54 kr., v konv. měně. Chalupník Antonín Rybáček č.p. 19 měl uhradit 1 zl. 20 kr. Pamětní kniha obce Čilá vedená od roku 1847 (od r. 1850 patřila Čilá k nově zřízenému soudnímu okresu ve Zbiroze) je na vypsání událostí bohužel strohá a skoupá, a povětšině uvádí jen běžné ceny obilí a někdy kusou zprávu o počasí. 

Posledním rychtářem v obci byl Josef Rybáček č.p. 13. Od roku 1850 byla Čilá, stejně jako Hradiště, osada. V obci rozhodoval hradištský starosta s čilským prvním radním. Mezi prvními radními se objevují jména Sklenička, Šindler, Rybáček, Dubský. Úřední zprávy a nařízení se občanům sdělovaly paličkou (vysoustružené dřevo o délce asi 50 cm). Povinností bylo ji předat se zprávou sousedovi. Tuto kuriozitu měli v Čilé až do r. 1958, kdy ji nahradil místní rozhlas. 

Po roce 1880, kdy bylo provedeno vydláždění potůčku Kačáku po celé délce vsi. Čilští starousedlíci se soudí s křivoklátským Fürstenberkem o rozsáhlé pastviny ve Březinách a na Hradisku. Spor zakončila dohoda o výměně polí v Čihátku (u Vlčích jam). Pastviny byly zúrodněny a rezděleny mezi zemědělce. V této době se pěstovalo v obci mnoho švestek a hrušek. Sušívaly se ve čtyřech sušárnách a prodávaly se do Plzně. 

Hlavním zaměstnáním občanů bylo vždy zemědělství a příležitostná práce v lesích. Základem obce bylo devět čísel (4 zemědělské usedlosti, 3 chalupy, rybárna a pastouška). Všechny obytné i hospodářské usedlosti byly postaveny z dobrých, vyzrálých lesních kmenů, byly roubené a kryty došky. Situovány byly tak, že okna a vchod směřovaly k jihu a štíty s okny na východ nebo na západ. Zemědělské usedlosti se dělívaly mezi sourozence, čímž vzniklo sedm zemědělských usedlostí a přibylo 18 chalup. S růstem obyvatel (r. 1869 - 130 a r. 1898 - 150 obyvatel) přibyli do obce i noví řemeslníci jako kovář, truhlář, tesař a dva ševci. Opravdovým mistrem svého řemesla byl truhlář Václav Patera, jak o tom svědčí jeho umělecká práce ve skryjském kostele.

Roku 1872 postihla severní Zbirožsko ničivá povodeň. Rozvodněný Zbirožský potok strhl i chaloupku ševce Procházky, který se zachránil útěkem po střeše domku na stráň. V obci byla vymleta strouha o šíři osmi metrů. Začátkem století (1900) byla postevena silnice z Čilé do Hradiště. Svou daň zaplatila obec i první světové válce. V roce 1924 byl odhalen čtyřem padlým občanům (Jindřich Dubský, Karel Šindler, František a Josef Topinka) pomník na návsi před obecním domkem. V roce 1928-30 se postavila silnice k Podmokleskému mlýnu nákladem 70 000 Kčs. K osamocení obce došlo v roce 1935. Prvním starostou byl Antonín Rybáček. V tomto období byla Čilá značně zadlužena. Hlavním důvodem byla zřejmě požadovaná částka 50 000 Kčs na stavbu nové skryjské školy, kam chodily jen čilské děti (z Hradiště chodily do Zvíkovce). Dluh byl tehdy tak vysoký, že obec vybírala 500% obecní přirážky.

Roku 1907 byla postavena obecní zvonička. Stará roubená ze dřeva byla zbourána. V roce 1939 se i tato zděná zvonice ruší a její věžička se zvonem je přemístěna na nový obecní domek, postavený místo staré pastoušky. Na místě zvoničky dnes stojí dřevěný kříž.

S elektrifikací obce se začalo v r. 1939, kdy družstvo postavilo transformátor a František Čech vlastním nákladem připojuje linku od své elektrárny.

Ve druhé světové válce se stala Čilá útočištěm několik ilegálních pracovníků, kteří zde našli bezpečný úkryt.

Po konci II. světové války, v roce 1945 byla v hostinci u Benešů, založena MO KSČ, která měla 18 členů. Prvním předsedou MNV byl Josef Sklenička a od roku 1946 až do roku 1962 Antonín Patera.

  • Telefonní linka byla zavedena v roce 1945.
  • Prvním knihovníkem od r. 1951 byl Josef Patera.
  • Svaz požární ochrany byl založen v roce 1953 a měl sedm členů. Požární zbrojnice byla vybudována u obecního domku. 
  • V roce 1952 - 54 byla dokončena kanalizace po celé délce obce a v roce 1969 vyasfaltována náves.
  • V obchodě Jednoty se prodávalo až do roku 1966. Od té doby zásobovala obec dlouhou dobu pojízdná prodejna.

Po roce 1989 se stává Čilá opět samostatnou obcí. V současné době zde žije 21 stálých obyvatel, což staví Čilou na první místo* v seznamu nejmenších samostatných obcí v ČR. Součástí obce je však i množství chalup a přilehlých chat, takže převážně v letních měsících počet lidí rapidně stoupá. Čilá spadá pod Mikroregion Radnicko, CHKO Křivoklátsko.

Dnes je Čilá vyhledávanou rekreační oblastí, nabízí jak sportovní vyžití (cyklistika, vodáctví, turistika), tak mnoho historických, přírodních i kulturních památek v blízkém okolí, to vše v krásné krajině Křivoklátska...


Částečně převzato a upraveno z textu ''Čilá - 600 let'', OB Podmokly, 1979

* z údajů Ministerstva Vnitra ČR, ke dni 1.1. 2011, společně s obcí Vysoká Lhota na Pelhřimovsku